Městské symboly

Vývoj hronovského městského znaku byl složitý. Symbolem města Hronova na přelomu 18. a 19. století se stal mariánský sloup, který od roku 1725 zdobí  hronovské náměstí. Stylizované vyobrazení sloupu se používalo na pečetidle a později na obecních razítkách. Vlastní pečetní obraz tvoří sousoší, kde nejvýše na sloupu je Panna Maria držící v náručí Ježíška. Níže na podstavcích po stranách jsou znázorněny postavy dvou světců – vpravo sv. Václava, vlevo sv,. Bedřicha, nejníže ve výklenku reliéf sv. Jana Křtitele.

Někdy po roce 1850 začal Hronov pečetní obraz používat jako svůj znak až do roku 1925, kdy se jako symbol ve znaku objevila nejprve hronovská zvonice a krátce na to Jiráskův rodný domek. V roce 1947 se město vrátilo k původnímu znaku s mariánským sousoším, přestože neodpovídal heraldickým pravidlům.

Stávající městský znak podle návrhu akad. malíře Jiřího Škopka, upraveného podle doporučení Komise pro otázky znaků měst při Archivní správě MV ČSR, používá město Hronov od roku 1972 s tímto popisem:

„V modrém štítě leží stříbrné divadlo jako symbol známých divadelních festivalů – Jiráskových Hronovů.“ Patří mezi nejmladší městské znaky ve východních Čechách jako určité provizorium, neboť podoba původního historického městského znaku se nedochovala.

Podle svědectví PhDr. Jiřího Horiny, polistopadového posledního předsedy MěstNV v Hronově, město Hronov začalo používat městský prapor až po druhé světové válce a po čtyřicetileté přestávce jej vyvěšuje při slavnostních příležitostech. Prapor má tři podélné pruhy, horní je modrý, prostřední bílý a dolní zelený. Podle běžného výkladu symbolizují vodu (modrý), vzduch (bílý) a okolní přírodu (zelený). Tyto barvy mají svůj původ v podobě městského znaku v 19. století.