Karel Čapek

    novinář, prozaik, dramatik a překladatel
 

    * 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích                + 25. 12. 1938 v Praze

 

 Narodil se v Malých Svatoňovicích v roce 1890 jako nejmladší ze sourozenců Čapkových v rodině lékaře. Z Malých Svatoňovic se rodina přestěhovala nejprve do Úpice, a když bylo Karlu Čapkovi sedmnáct let, odstěhovali se Čapkovi do Prahy. Zde vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1917 zahájil novinářskou dráhu, když se stal redaktorem v Národních listech, v roce 1921 pak nastoupil do pražské redakce Lidových novin, kde setrval až do své smrti v roce 1938. Působil jako dramaturg v Městském divadle na Královských Vinohradech. V roce 1925 spoluzaložil český literární PEN klub a byl i jeho prvním předsedou. Aktivně se účastnil veřejného života, byl si blízký s prezidentem T.G. Masarykem. Spolu se svým bratrem se aktivně zapojili do boje proti fašismu. V roce 1938 se proto stal terčem nevybíravých útoků. Zemřel na následky onemocnění zápalu plic v prosinci 1938.

Karlovo literární dílo je velmi široké. Psal povídky (Zářivé hlubiny, Boží muka, Povídky z jedné a druhé kapsy), romány (Krakatit, Válka s mloky, Hordubal), cestopisy (Italské a Anglické listy, Cesta na sever), v různých souborech vyšlo jeho bohaté dílo publicistické (Kritika slov, Jak se co dělá, Zahradníkův rok). Nejvíce se však proslavil jako dramatik (Loupežník, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka). V jeho hře R.U.R. poprvé zaznělo slovo robot, které pro pojmenování umělých dělníků vymyslel Josef Čapek. Ten byl také spoluautorem některých povídkových souborů a dramat (Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu, Lásky hra osudná).